F.O.H.

NOVÝ WEB NAJDETE NA http://fans-of-hradec.wgz.cz/

Vznik

Skinheads

Počátky hnutí se datují již v padesátých letech ve Velké Británii. Tehdy se začal objevovat odlišný styl a kultura u mladých lidí. Tito byli známí jako Teds (Teddy boys). Nosili dlouhé edvadorvské pláště a úzké kalhoty. Na hlavě měli patky s vyčesanými esíčky pečlivě napomádovanými na čele. Poslouchali Rock'n'roll a chovali se jako skupinka oddělená od konvenčního života.

Mods Mods (1962 - 1967)

Teds byli nahrazeni na počátku šedesátých let tkz. Mods (modernisté). Jejich styl se vyznačoval především krátkými vlasy a drahým oblečením (nosili převážně obleky). Měli rádi černošskou soulovou hudbu a jezdili na scootrech. Původ měli v otevřené třídě. Potírali mládež z buržoazie. V polovině 60. let však část přešla k hippies a zbytek utvořil tkz. Hard Mods.

Rude boys Rude boys (1960 - 1970)

V šedesátých letech začíná v Británii růst počet přistěhovalců z bývalých britských kolonií. Část mladých přistěhovalců z těchto kolonií zakládají skupinu zvanou Rude boys. Hnutí převážně mladých jamajských přistěhovalců kopírovalo styl oblékání gangsterů. Postupně se rozšířili mezi mladé imigranty z Antil v Anglii. Společně s Mods se stali inspirací pro skinheady. Pro Rudeboys bylo charakteristické jejich oblékání, jejich mluva spodiny a neúcta k autoritám a k zažitému způsobu života. Co se týče Mods, tak ti měli z Rudeboys respekt. Obdivovali jejich styl oblékání a způsob života.

Mods Hard mods

Oproti původním Mods se styl z uhlazeného změnil na džíny, kostkované košile a těžké pracovní boty (např. značky Dr. Martens) - oblečení pracovní třídy. Do jejich oblíbené hudby začalo pronikat také Reggae a Ska. Ve svých čtvrtí se čím dál více setkávali s Jamajskými a Antilskými přistěhovalci, tudíž i s Rude boys. Z tohoto multikulturního a multirasového setkání, odmítání kompromisu s buržoazií a hlášení se k pracující třídě vzniklo nové hnutí - Skinheads.

Skinheads Skinheads (1967 - 1971)

Setkání Rude boys a Hard Mods zapříčinilo vznik hnutí skinheads. Kult vycházel z předchozího uskupení Teddy boys, Rude boys a Mods (černá mládež z Indie). Tito lidé měli dost módy hippies a politikaření okolního světa. Hnutí bylo svou podstatou nepolitické a nerasistické. K tomuto hnutí se hlásili nejen běloši, ale také příslušníci jiných ras. Opět poslouchali reggae a ska - hudbu pocházející z Jamajky (mezi tehdejší oblíbené kapely patřili například Daylight Inn, Three Tuns, Lord Palmerstone). Nosili těžké pracovní boty, seprané džíny s košile značky Ben Sherman. Byla to směs ohozů k označování buržoazie a pracovní třídy. Tito drsní hoši byli mnohem tolerantnější než milující hippies a mnohem méně konformnější než proti měšťáctví bojující součastníci. Byli hrdí na svůj dělnický původ, měli sklony k patriotismu, stranili se intelektualizmu a nesnášeli hippies a drogy. Odpor k hippies dávali konec konců najevo i svým vzhledem. Nosili krátký sestřih (tkz. Continental" či "Sciffle Cut). K jejich velké zálibě patřil fotbal. Na zápasech projevovali naprostou oddanost svému klubu. Začali páchat drobné výtržnosti a dostávali se do konfliktů s policií. Mezi jednotlivými skupinkami Skinů docházelo ke střetům, když tyto skupiny hájili své území. Někteří napadají studenty, homosexuály a někdy i Pákistánské přistěhovalce. O těch si mysleli, že jim berou pracovní místa. Na počátku 70. let opadá první vlna skinů a až do roku 1976 nejsou v podstatě na ulicích vidět.

Suedeheads Suedeheads (1970 - 1793)

Na konci šedesátých let se skinheadi změnili. Délka vlasů vyrostla až na 5 cm, vlasy však musely být pečlivě uhlazeny s pěšinkou na straně. Kvůli tomu se také na krátko změnilo označení na Suedeheads. Jejich oblečení nabylo větší elegantnosti. Ačkoliv byli daleko více elegantnější, jejich mysl zůstala zcela nezměněna. Koncem roku 1972 však celé hnutí vymizí.

Smoothie Smoothie (1971 - 1974)

S doznívajícím hnutím skinheads se na scéně objevili také Smoothie. Ti měli vlasy ještě o něco delší než Suedeheads, nicméně jejich záliby zůstaly neměnné (fotbal, černošská muzika). Mimo to také adoptovali glam rock.

Bootboys Bootboys (1972 - 1977)

Tento styl byl spojen hlavně se stylem Smoothie a Suedeheads. Byl to styl ulice. Byl velmi častý až do příchodu punku hlavně mimo město. Stoupenci Bootboys jsou k nalezení v knize Mechanickej pomeranč (Clockwork orange) od Anthony Burgesse. Byli velkými fandy fotbalu, nacházeli se hlavně v okolí stadionu.

Návrat skinheadů Návrat skinheads (1977 - dodnes)

Roku 1976 se dostala Velká Británie do krize, což s sebou přineslo velké problémy. S tím je úzce spojen vznik hnutí Punk, který úzce souvisí s punkovou hudbou, chaosem a pouličními rvačkami. S touto vlnou se současně na scéně opět objevují skins. Těch je sice více než dříve, ale již nejsou tak apolitičtí, jako bývali. Někteří z nich se dávají na pravicové smýšlení. Staré nejextrémější prvky byly převzaty, dokonce i rozšířeny. Vlasy byly zcela vyholeny, nebo velmi krátké a obarvené. Někdy v nich byl vybarven nápis, např. Union Jack apod. Vrátily se vysoké boty a kšandy. Upustili od obleků. Propukla mezi nimi vlna tetování, někdy dokonce i na obličeji. Vzbuzovali dojem přísně uniformované armády, kde útok na jednotlivce byl následován odplatou všech ostatních. Stejně jako Teds se hlásili k pracující třídě a pronásledovali plasic punk (komerční forma punk), která odpovídala hnutí hippies z dob Teds. V Londýně byly hospody, jejichž návštěvníci byli původní skini ve věku kolem 25let, kteří mezi sebou nesnesli nové skinheady. hudba opustila Ska a přešla spíše k Oi!punku, tvrdé hudbě kritizující v podstatě všechno (např. 4-Skins, The Last Resolt). Některé skupiny (např. Sham 69, The Bussiness) se více radikalizovali k pracovní třídě. Koncem 70. a počátkem 80. let se skini vracejí ke Ska s hnutím 2-tone (kapely např. Specials, Bad Manners nebo Madness). Tento nový styl umožnil skinům odvolávat se ke kořenům a původu hnutí. Černobílá šachovnice ska symbolizovala jednotu a antirasismus.

trojans Tradicionalisté (Trojans) (1978 - dodnes)

Princip Trojans souvisí s hnutím 2-tone a Ska. Hnutí se začalo vracet ke kořenům jako reakce na rostoucí nacifikaci. Zastoupeni byli především ve Velké Británii, ve zbytku Evropy moc známí nejsou. Svou hudbou a časopisy se snaží udržet původní kult skinheads. Říkají, že fašisti jim ukradli jejich kult a jméno a že pro lidi, kteří se o to nezajímají, je těžké pochopit kult Skinheadů. Oblékají se do sportovních značek (Lonsdale, Ben Sherman, Fred Perry, ...) a poslouchají SKA. Zastávají partnerské vztahy a tvrdý odpor k drogám.

Oi! Skins Oi! Skins (1980 - dodnes)

V roce 1980 se několik rockových kapel začíná vracet k hospodskému rocku, tkz. Oi! (Oi! je hudba antinacistického stylu, velmi podobná punk-rocku. Jejím stvořitelem je kapela Cocney Reject se svou písní Oi!Oi!Oi!). Tahle muzika spojovala street-punckery se skinheady. Zpívali o životě (fotbal, odpor k politice a politikům, pivo, pracující třída, hrdost, apod.). V současné době jsou Oi! a 2-tone scény velmi často provázané. Oi je odpočítávání před písní u Reggea a Ska. Postupem času se v Londýně stalo Oi pozdravem mezi příslušníky dělnické třídy.

Boneheads Bonehead/WP Skin (1978 - dodnes)

Boneheadi jsou jakousi nacistickou odnoží Oi! scény. Jejich vznik měla na svědomí nezaměstnanost, za kterou vinili především přistěhovalce, kteří jim "ubírali" pracovní místa. Tehdy právě vstupují do hry nacistické odnože u skinheadů. Po celý čas získávala extrémní pravice do svého spolku lumpen-proletariat. A hnutí skinheads toto pravidlo unikalo. Právě to a také to, že od začátku hnutí nemělo jasně stanovený politický postoj silně přispělo k proniknutí těchto hanebností mezi skinheady. Národní fronta se svými společníky se snažila zcela ovadnout hnutí. Skinheads začali pomalu směřovat k politickému myšlení. Jeden z hlavník aktérů téhle proměny byl Ian Stuart Donaldson. Ten založil roku: 1977 kapelu jménem Skrewdriver. V roce 1979 založil malou politickou stranu (White Nois), o kterou se zajímala Britská nacionalistická fronta (BNF). O dva roky později se Donaldsonova politická stranička přejmenovala na Blood & Honour club. Skupiny s texty o rytířích, Vikinzích, apod. postupem času založily nový hudební styl White power music a RAC (Rock Again Communism - Rock proti Komunismu). S vlnou nacismu roste počet násilných činů spáchaných na černoších a kriminalita, důsledkem čehož lidé začínají odsuzovat skinheads. Apolitičtí skinheads se od této skupiny jednoznačně straní. Vzniká celoevropské společenství propojením neonacismu s neofašismem. V roce 1981 se hnutí dostává do Ameriky, kde už tak měl rasismus dost silné kořeny. Zde byli skinheads považováni za nástupce Ku-Klux-Klanu, tedy za jakési ochránce čistoty bílé rasy a morálky. Vskutku podivná je morálka některých bílých Američanů. I přes represivní pokusy amerických složek se Spojené Státy dostaly do pozice jedné z tradičních bašt této organizace. Američtí WP Skinheads byli zúčastněni na akcích Hammer Skins, American nazi party nebo White aryan resistance. Skinheadům, kteří smýšleli rasisticky nebo xenofóbně, se začalo říkat Boneheads (Hlupák, Tupec). V první polovině 80. let se hnutí rozšířilo do Evropy, především pak do Německa a Itálie. Hnutí je většinou neofašistické. V Německu se dostává hlavně do neonacistické podoby (svou roli tam hraje hlavně historie Německa...). Tito lidé se ztotožňují s učením nacismu, hlavně nacionálního socialismu Adolfa Hitlera. S tím souvisí nošení nacistických znaků a symbolů. Při spojení Evropských neonacistů sehrála velkou roli organizace Blood & Honour. Jedním z hlavních úkolů se stalo zpochybňování fašistických válečných zločinů a propagace pohlavárů Třetí říše. Časová ztráta oproti anglickým boneheadům byl nahrazena bezmeznou oddaností a zapáleností nových proroků. 

S.H.A.R.P. S.H.A.R.P. (1986 - dodnes)

V Americe v New Yorku vznikli roku 1986, jako reakce na rostoucí vlnu rasismu a fašismu, S.H.A.R.P. (Skinheads Against Racial Prejudice - skinheads proti rasovým předsudkům). Sharp zaznamenali velký přírůstek a začali vytvářet protiklad k WP Skins. V této skupince se začíná vytvářet radikální politické smýšlení a ne jen vypravování o antirasismu a principech. Sharps vyvolávají bitky s WP Skiny, které dochází až do naprostého extrému - použití střelných zbraní. Jsou ostěr zaměřeni proti fašismu, uvažují politicky a chodí stylově oblečeni. Myšlenka protirasistických skinheads brzy přešla i do Evropy, a to do Anglie přes zpěváka antifašistické Oi! kapely The Opressed. Vznikali různé kapely, vydavatelství hudby a časopisy (zvané fanziny-např. Rytíř, Buldok). Sharps nebyli nijak organizovaní jako někteří WP Skinheads. Často navazují vztahy i s anarchisty či redskiny. Zastávají myšlenku Punk & Skins United (protože fašisti vedou válku s příznivci hnutí Punk). U nás se začali Sharps oblevovat kolem roku 1989 . "Opravdový skinhead není rasista, bez jamajské kultury by skinheads neexistovali, byla to jejich kultura spojená s britskou pracující třídou, která je vytvořila," - Roddy Moreno, propagátor S.H.A.R.P v Anglii.

Red Skins Red skins/R.A.S.H. (1978 - dodnes)

Zjevili se ve Velké Británii kolem skupiny soulu a rhythm a blues. Tato skupina skinheads si pozvolna vytvořila svou vlastní hudbu, ale určitě se dnes tito socialističtí a anarchističtí skinheads často nepřibližují ke kořenům hnutí skinheads. Mají politickou alternativu k současnému režimu. Patří k militantním částem celku levicových křídel. Od "pravých" Skinheads převzali jen image, hrdost na dělnickou práci a typickou skinheadskou nesmlouvavost. Redskins se lišili od typických skinheads v módě tím, že nosili červené bundy nebo červené tkaničky v botách, nicméně to nemusí být pravidlem. R.A.S.H. (Red and Anarchist SkinHeads).

Skunks Skunk (1978 - dodnes)

Skunks jsou sorta hybridů mezi příslušníky Skins a Punk. Dnes se často nacházejí kolem hardcorové scény.